I alergické děti se mohou těšit z domácího mazlíčka

Mazlíčci 18. března 2020 | 10:23 — Helena Malá
Počty alergických děti rok od roku stoupají a rodiče se tomuto neblahému trendu musejí přizpůsobit. A to nejen v souvislosti s vybavením bytu, ale i tehdy, když jejich potomek zatouží po domácím mazlíčkovi. Poradíme vám, které zvířátko je pro ně nejvhodnější.
Další 3 fotografie v galerii
Želva je ideální společník pro děti, které trpí alergií / Depositphotos

Jestliže chcete mít stoprocentní jistotu, že nový člen vaší rodiny dítěti nezpůsobí ještě větší problémy, než už má, pořiďte mu domů želvu. Jsou to velmi nenároční společníci, jejich chov zvládnou i začátečníci a děti si své miláčky s domečkem na zádech rychle oblíbí.

Než si svou první želvu pořídíte, musíte o nich něco málo vědět. V prvé řadě se zajímejte o to, jak velké terárium či výběh můžete svému novému mazíčkovi dopřát v dospělosti. Je to hodně důležité. Ne každý má totiž velký dům či zahradu. Pokud jí ale zajistíte dobré podmínky, může se dožít i více než 60 let a dost vyroste.

Druhy vhodné pro začátečníky

Představíme vám čtyři druhy želviček, které jsou vhodné pro začínající chovatele.

Testudo hermanni - želva zelenavá

V dospělosti může mít želva 18 - 25 cm, samci dorůstají délky 15 - 19 cm. Venkovní aktivita zimovaných želv dle prostředí je 5 - 6 měsíců a je bezproblémová. Dospělá samice snáší v průměru ve dvou snůškách 3 - 8 vajec. Menší poddruh Testudo hermanni hermanni dorůstá délky 14 - 16 cm. Želva zelenavá je ideální i do opravdu malého bytu.

Testudo graeca - želva žlutohnědá

Je velká podobně jako želva zelenavá, a to 20 - 25 cm, samci jsou v průměru o pět centimetrů menší. Venkovní aktivita zimovaných želv dle prostředí je 5 - 6 měsíců a rovněž bezproblémová. Jen u želv chovaných celoročně venku občas dostane zvíře rýmu, která se však neléčí a odezní sama v 99 % případů. Nejhůře z těchto želv snášejí časté změny chovných prostor a podmínek. Dospělá samice snáší v průměru ve dvou snůškách 3 - 6 vajec.

Testudo marginata - želva vroubená

Dorůstá většinou délky 25 - 33 cm, dle poddruhu. Samci tohoto druhu jsou stejně velcí. Venkovní aktivita zimovaných želv je 5 - 6 měsíců a bezproblémová. Dospělá samice snáší v průměru ve dvou snůškách 6 - 13 vajec.

Testudo horsfieldi - želva čtyřprstá, stepní

V dospělosti může mít samička 18 - 23 cm a samec 15 - 20 cm. Je to druh, který je aktivní nejkratší dobu v roce, venkovní aktivita zimovaných želv je 3 - 5 měsíců. Není ideální chovat dohromady samce a samičky, protože samci se chovají vůči samičkám hodně neurvale a často jim způsobují velké kousance hlavně na nožičkách. Tento druh želv se také umí zahrabat tak důkladně, že je najdete až na jaře a musíte pak doufat, že přežijí.

Výběh milují, ale pozor na dravce

Nejlepší je výběr želvičky probrat se zkušeným chovatelem, který vás upozorní na případná úskalí chovu. Obecně se dá říct, že suchozemské želvy by se měly v našich podmínkách chovat venku přibližně od dubna do podzimu, potřebují mít svůj prostor ohrazený tak, aby se nemohly podhrabat a utéct, současně aby byl chráněný proti případnému útoku dravých ptáků.

Nemáte-li prostor, kam byste želvičku přes sezonu umístili, alespoň ji často „venčete“. Potřebuje dostatek slunečního svitu pro zpevnění krunýře. Chováte-li želvu suchozemskou doma, měla by mít vlastní místečko, terárium, kde by měla mít i potravu. 

Pochutná si na zelí i pampeliškách

V zimě má želvička ráda slupky zeleniny, pekingské zelí, pochutná si i na mrkvi. Chutná jí i doma vypěstovaný rozchodník nebo dužnaté listy netřesku, živiny jí dodají želví granule namočené ve vodě. 

Na jaře a v létě jí začnou doslova žně. Želva vyloženě miluje čerstvé listy pampelišky, lociky, jetele nebo jitrocele, ale pochutná si třeba i na hluchavce nebo mladých větvičkách chmele. Co se týká pití, nejlepší je ve formě koupele - na tu postačí vhodná nádoba, do které si želva později dokáže sama vlézt. V závislosti na tom, jak vám poradí chovatel nebo veterinář, je dobré nebo méně dobré želvu na zimu zazimovat. Pravidla pro zimování i pro jarní probouzení se mohou lišit, někdy postačí jen nechat zvíře odpočinout.

Pozor na šťovík, kedlubnu nebo řepu

Naopak želvě odepřete šťavelany, které v organismu želvy vyvazují vápník (například šťovík). Aromatické byliny ze zahrádky jako třeba mateřídoušku, řepík, tymián, měsíček, meduňku, levanduli, rozmarýn, jestřabinu nebo dobromysl jí můžete občas dát, ale zřejmě si na nich moc nepochutná, protože aromatické byliny želvy nemají moc rády.

Pozor také na zeleninu, jako je kedlubna, kapusta, květák, řepa nebo salát. Tyto rostliny obsahují nadměrné množství dusičnanů, jsou proto z dlouhodobého hlediska nevhodné. Ani rajčata nejsou ideální. Váží totiž na sebe tolik pro želvu důležitý vápník a podporují tím její odvápnění.

Šetřete i s ovocem. Minimálně, jen pro chuť, je vhodné jablko, jahoda či švestka. Želvě lze ovoce dát třeba jednou měsíčně nebo jednou za týden malý kousek k běžné stravě jako pamlsek. 

Nejčastější želví nemoci

Mezi potíže, se kterými se potýká želva, patří kromě poranění různé záněty, rýma, parazité, plíseň krunýře, výjimkou však bohužel není ani celkové vysílení. Vždy je dobré vyhledat veterináře, který má s želvami nějaké zkušenosti. Často vám poradí i dobrý chovatel.

Komentáře
Reklama
Reklama

Mohli jste přehlédnout

Charismatický zpěvák David Kraus prozradil, co je pro něj opravdu důležité

Vypěstujte si doma citronovou trávu. Výborně chutná a...

Neobvyklé využití posekané trávy

Jak opravit píchlou duši, i když u sebe zrovna nemáte...

Slupky od brambor mají blahodárný vliv na kůži, prospějí...

Pokud vás při žehlení bolí často záda, možná je na vině...

Kuna pod kapotou vašeho auta. Čeká vás únavný boj, ale s...

Zavřít reklamu